Chios a historie

Řecký ostrov Chios je obydlen již pět tisíciletí. Archeologické nálezy v jeskyních Agios Gala totiž pocházejí někdy z časů kolem roku 3000 př.n.l. a nedaleko města Emborio byly objeveny nálezy z období let 2600 - 2000 př.n.l.

První známý král Chiosu se jmenoval Amphialos nebo Amphiklos. Na ostrov ho údajně vyslal jeden věštec. O něco později se na ostrově usadili Ióňané z Malé Asie. Kolem roku 700 př.n.l. se z ostrova stala námořní velmoc a centrum kultury a obchodu. Bylo to období prosperity a tehdejší ostrované byli snad vůbec nejbohatší ze všech národů v Egejském moři.

Prosperita ostrova byla založena na obchodu s otroky, který tu byl provozován již od starověku a skončil až v moderní éře. Podle řeckého historika Theopompuse zahájili obchodování s otroky na Chiosu Řekové.

Kolem roku 512 př.n.l. podlehl ostrov tlakům na rozšíření Perské říše. Poté, co byli Peršané poraženi v bitvách u Salaminy a u Platají, byl z Chiosu vyhnán i perský guvernér. Ostrov vstoupil do Attického námořního spolku a zažíval období druhého rozkvětu.

Toto období skončilo Peloponéskými válkami, kdy se odtrhl od Athén a přidal se ke Spartě. Poté následovalo období nestability. Ostrov Chios vstoupil do úzkých vztahů s Athéňany (Alexandr Veliký) i s Římany. V tomto období se ovšem centrum moci přesunulo z Egejského moře na pevninu.

Raná léta prvního tisíciletí byla poznamenána mnoha zemětřeseními. Ostrov se poté stal v letech 1304 - 1329 a 1346 - 1566 kolonií Janovské republiky a nakonec si jej podmanila Osmanská říše.

V raném novověku byl prosperujícím a zalidněným ostrovem, kde se produkoval zejména mastix (přírodní živice z pistácií). Jako osobní léno manželky osmanského sultána se mohl těšit zvláštním privilegiím. Ostrov patřil administrativně v té době do provincie Izmir.

Přestože byli obyvatelé ostrova loajální k Osmanské říši, byla tu během války za nezávislost Řecka (1821 - 1829) dne 11. dubna 1822 většina obyvatel Osmany povražděna. Odhady se pohybují kolem 40 000 mrtvých a na příkaz sultána byli ušetřeni pouze výrobci mastixu.

Když bojovníci Konstantinose Kanarise, hrdiny řeckého boje za osvobození, o něco později zapálili loď tureckého admirála, byli povražděni také oni výrobci mastixu. Zmíněné turecké krutosti tak pobouřili celou tehdejší Evropu. Slavným se stal obrazu tohoto masakru na od francouzského malíře Eugena Delacroixe.

3. dubna 1881 pak zemětřesení zničilo i to, co tu ještě zbylo. Zejména stejnojmenné hlavní město ostrova bylo téměř zcela rozbořeno. Teprve v letech 1911 - 1913 byl ostrov znovu osídlen Řeky a roku 1912 se stal součástí Řecka.